V moderní průmyslové společnosti energetické suroviny nejsou jen jednou z mnoha komodit. Jsou zdroji všech zdrojů, základním předpokladem vůbec umožňujícím jakoukoli ekonomickou aktivitu.
Základní zákony ekonomie byly formulovány v době, kdy ekonomické procesy byly ovládány dočasnou historicky unikátní možností lidstva čerpat jedinečné zdroje levné a vysoce koncentrované fosilní energie. Nová základní pravidla, která vzniknou v době soumraku éry levné energie, budou určována skutečností, že energie se opět stane vzácnou, drahou a rozptýlenou. Základní ekonomická pravidla formující dnešní rozhodování budou nadále nepoužitelná. Znovu bude nutno věnovat pozornost nesčetným způsobům, jimiž jsou ekonomické systémy lidské civilizace svázány s přírodními procesy a jejich zákony.

Sekundární statky jsou vše, co vzniká lidskou prací. Primární statky poskytuje příroda a jsou podmínkou vzniku sekundárních statků. Veškeré "zboží" nebo "služby" poskytované přírodou jsou spotřebovávány průmyslovou společností bez jakékoli představy o možnosti nahradit je něčím jiným ani o možných nákladech takové náhrady. Rozpor mezi tímto krátkozrakým přístupem a nepřekročitelnými limity přírody uvaluje dodatečné náklady na všechny průmyslové ekonomiky světa.
První ekonomika zahrnuje přírodní procesy vytvářející vše, co lidé potřebují jako podmínku existence a fungování sekundární - lidské - ekonomiky. Druhá je na první absolutně závislá. Asi tři čtvrtiny ekonomické hodnoty v dnešním světě jsou vytvořeny přírodou - tj. primární ekonomikou - a ani zbývající čtvrtina vzniklá v sekundární ekonomice by bez produktů a procesů té primární nikdy nemohla vzniknout. Proto také jakýkoli pokus nahradit vyčerpané přírodní zdroje umělými náhražkami vždy vede k nárůstu nákladů, které musí sekundární ekonomika vždy zaplatit. Bohatství národů je ve skutečnosti bohatstvím přírody. Čím dříve bude ekonomická hodnota přírodních procesů a jejich produktů - primárních statků - vzata v úvahu, tím lepší je šance, že se naši potomci dokážou odnaučit sebezničujícím vzorcům chování, které ženou moderní průmyslovou společnost do krizí a kolapsů.

Nejde jen ani hlavně o to, že hodnotu finančních produktů tvoří pouze naděje, že za ně někdy někdo zaplatí nebo že na nich někdy někdo vydělá, naděje, pravděpodobnost jejíhož splnění s drasticky rostoucím zadlužením států i jednotlivců v čase stále rychleji klesá. Základním rozdílem, který odlišuje terciární statky od obou předchozích kategorií, je skutečnost, že jejich množství je omezeno jen poptávkou. Množství hmotných statků nebo služeb vytvořených přírodou nebo člověkem je omezeno nabídkou přírodních zdrojů, výrobních prostředků, lidské práce. Na druhé straně - kolik dluhopisů může firma nebo vláda vytisknout? V podstatě tolik, kolik jich je někdo ochoten koupit.